zpět
BT: K čemu může vést vítězství Miloše Zemana

(Britské listy, 26.1.2013) Tak máme za sebou první přímé volby prezidenta republiky. Vyhrál je politik, kterého premiér Nečas asi právem přirovnal k třetímu nejvýznamnějšímu politikovi polistopadové éry, vedle Havla a Klause. Podle současného prezidenta dokonce vítězstvím Miloše Zemana „zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí“. Podle toho také poměry v České republice v polistopadové éře vypadají. Naposledy se to výrazně projevilo Klausovou amnestií/abolicí, díky níž ty nejskandálnější a nejzrůdnější případy ekonomické kriminality uniknou spravedlnosti. Tuto amnestii/abolici však překryla právě přímá prezidentská volba a frenetická potřeba se navzájem nenávidět, kterou část národa vyvíjela kolem ní.

V prvním kole se volilo tzv. srdcem, což znamenalo, že jsme měli devět kandidátů, kteří spolehlivě roztříštili hlasy lidí, již nechtěli ani Klause, ani Zemana, ani tuhle vládu. Docela překvapivě jako soupeř Miloše Zemana do druhého kola prošel kandidát, který je předsedou nejpravicovější strany, TOP09, ve velmi nepopulární, prokorupční, antisociální vládě, jejíž premiér umožnil svým podpisem Klausovu amnestii. Ačkoli se Zemanův protikandidát Schwarzenberg snažil tvářit, že kandiduje sám za sebe a nikoli za vládu a za TOP09, jejíž je předsedou, nějak se mu to nepovedlo.

Ve druhém kole by měl proti Zemanovi zřejmě šanci pouze kandidát zřetelně levicový, proti němuž by Zeman vypadal provládně a pravicově a který by mohl mít jasnou podporu levicových stran. Jiří Dienstbier, původně kandidát ČSSD, ovšem nepostoupil a strana se pak mohla těžko tvářit, že Zemana na první místo v první volbě vynesl někdo jiný než její voliči. A vůli svých voličů také respektovala tím, že Zemana podpořila. Čili Zeman byl poměrně logicky nakonec i zvolen.

Jeho kampaň byla špinavá, čistota vlády, které měl předseda TOP09 dělat jakousi zástěrku, však není větší. Všichni tak nějak ostatně víme, že bez místopředsedy TOP09 Kalouska by předseda TOP09 Schwarzenberg politicky neexistoval a dokonce i u velkých odpůrců Zemana by asi došlo k zapotácení, kdyby měli volit přímo mezi Zemanem a Kalouskem.

Schwarzenberg měl být iluzí ve vzduchoprázdnu, slušný a čistý kníže v bahně korupce a debility, ale to nevyšlo. Také mimořádně stupidní mediální kampaň ve prospěch Schwarzenberga a prozpěvování PEN klubu o tom, že „kníže je lidu blíže“, nemohly získat lid, ale odradily zřejmě značnou část liberálního voličstva Franze, Dienstbiera, Fischerové a Fischera, která by možná jinak Schwarzenbergovi svůj hlas proti Zemanovi do uren hodila.

Zeman se tak stal prezidentem proto, že v prvním kole se liberální a moderní levicový proud rozložil mezi mnoho kandidátů, a pak ve druhém kole prostě porazil vládního kandidáta. Nevím, zda by výsledek byl jiný, kdyby nebyly vytaženy Benešovy dekrety, nacionalismus a nevolnické opěvování knížete.

Spíše se mi zdá, že to pouze vyostřilo emoce, vzbudilo nenávist, pohoršení, rozdělilo rodiny a přátele, ale že na konečnou volbu to mělo pramalý vliv. Kdo chtěl volit Schwarzenberga, ten zuřil nad hnusem Zemanovy strany a jen se utvrdil, že bude volit proti Zemanovi.

Kdo chtěl volit Zemana, zuřil nad hnusem Schwarzenbergovy strany a jen se utvrdil, že bude volit proti Schwarzenbergovi. Ti, kdo váhali, ti cítili hnus z obou stran, a čím více se kampaň vyhrocovala, tím silněji cítili, že volit nepůjdou. Jako by Schwarzenbergův volební štáb úplně zapomněl, že nerozhodnuté voliče nezíská mediální masáží a nevolnickými slovy „osobností“, ani hraním si na pankáče.

Máme tu tedy Zemana jako prezidenta a rozdělený národ. Je to pro mne mnohem méně překvapivé než zvolení Klause v roce 2003. Klaus prohrál v roce 2002 proti Špidlovi volby do Sněmovny, odstoupil z místa předsedy nepopulární ODS, vládla sociálnědemokratická vláda… a přece byl zvolen právě Klaus a přece se právě Klaus stal jako prezident miláčkem národa a jeho oblíbenost v průzkumech veřejného mínění časem stoupala až k 80%.

Kdyby mi někdo tvrdil na začátku roku 2003, že Klaus bude tak oblíben, poslal bych ho do blázince. Na základě zkušenosti s postojem veřejnosti ke Klausovi očekávám, že také Zeman brzy získá na díky prezidentské auře národ pro sebe, a ten ho zvolí i za pět let v přímé volbě. Důsledky některých chyb, třeba volby „srdcem“ v prvním kole, bývají fatální a dlouhodobé. Opoziční smlouva (osa Klaus-Weigel-Šlouf-Zeman), která vznikla v době, kdy jsem měl 22 let, bude tak ovlivňovat naši politiku nejspíše nejméně do doby, kdy budu mít 46 let. Je to kus života.

Samozřejmě je mnohem důležitější vláda než prezident. Vláda a parlamentní většina fakticky vládnou této zemi, vytvářejí zákony, zodpovídají za jejich vymahatelnost atd. Tedy klíčovou otázkou české politiky po zvolení Zemana do prezidentské funkce, ale i dávno před ní, je to, kdo vyhraje příští volby do Sněmovny. Levice je nyní zastoupena na nejvyšší politické úrovni třemi stranami: ČSSD, KSČM a SPOZ, která má prezidenta.

Bude Zeman oslabovat a rozbíjet ČSSD, jako to udělal Klaus s ODS? Bude ČSSD pod jeho vlivem? ČSSD je nejspíše dávno vnitřně rozštěpena, stejně jako byla ODS: někteří lidé cítí stále větší sympatii a věrnost k dávnému guru než k legitimnímu vedení strany.

Tohle rozštěpení by se neprojevilo ani u ODS, ani u ČSSD, kdyby jejich dávný guru nebyl činný na nejvyšší politické úrovni, ale trávil čas v důchodu. Dokud byl Zeman mimo vysokou politiku, ČSSD držela celkem při sobě. Nyní ji nejspíše čeká drolení a osud ODS. V případě ODS však klausovci odcházeli ze strany pryč a jen zlobili, včetně svržení druhé Topolánkovy vlády. Bude tomu tak také u ČSSD?

Zdá se, že vítězství Zemana v prezidentské volbě posílí spíše prozemanovskou orientaci ČSSD a vyžene ty, kdo se s tím nechtějí smířit. Rozdíl mezi SPOZ a ČSSD přestane existovat. Voliče sociální demokracie přece má, jak ukázala prezidentská volba, Zeman a nikoli současní vůdci strany. A KSČM jistě do bloku se SPOZ a zemanovskou ČSSD výborně zapadne, mnohem lépe než do koalice s nějakou „špidlovskou deviací“.

Takováto levice (SPOZ-zemanovská ČSSD-KSČM), která spojuje včerejšek s předvčerejškem, ovšem sotva bude moci vyhrát volby i po tak strašné vládě, jako je ta Nečasova. Společnost se posunula od dob, kdy Zeman mohl být gravitačním jádrem levice, o pořádný kus.

Pro vítězství proti pravici ve sněmovních volbách bude třeba získat středové voliče a hlavním argumentem, jak to už zafungovalo Nečasovi a Johnovi i „nové“ ikoně knížete v roce 2010, je boj proti korupci, ozdravení země, nové poměry, obnova politiky.

Velká část voličů, kteří nemají předem jasno, je ochotna volit proti své pravo-levé politické orientaci, pokud věří, že tou volbou pomohou ozdravení společnosti od korupce a starých pořádků. Obávám se, že tyhle voliče neosloví SPOZ ani Hašek se Škromachem a vlastně ani KSČM, pokud půjde do komplotu se včerejškem jako předvčerejšek.

Zemanovo prezidentování tedy, pokud se nemýlím, de facto znemožní vítězství levice ve sněmovních volbách 2014 a povede k patu. Ne tím, že odradí skalní levicové voliče od volby levice, to vůbec ne, ale tím, že udělá levici nepřijatelnou pro střed.

Podobně jako v roce 1998 by pak mohla ČSSD nechat sociálnědemokratické ideály stranou a udělat nějakou formu vlády s ODS. V novou Čtyřkoalici by se pak spojili voliči, kteří volili Franze, Dienstbiera, Fischerovou, a částečně i voliči Fischerovi.

Podepsat opoziční smlouvu číslo 2 by pak mohl za ODS vlastně Václav Klaus, pro kterého by se tak našlo skvělé místo po odchodu z prezidentské funkce.

Nečas do nových poměrů ostatně svou podporou Schwarzenberga v prezidentské volbě vůbec nezapadá. Ministr Kuba by mohl být jako nový předseda ODS dobrým můstkem mezi ODS Topolánkovou a Nečasovou a „starou dobrou ODS“ 2.0 s Václavem Klausem jako předsedou.

Autor: Boris Cvek
Zdroj: www.blisty.cz
Další články:



Copyright ©  2001-2017 SilesNet s.r.o.